Mému sedmnáctiletému synovi se stalo něco, co bych ještě před několika dny považovala za nemožné. Kvůli dívce, kterou miloval, si nechal oholit hlavu dohola. Ta dívka bojovala s rakovinou a on nechtěl, aby se během nejtěžších okamžiků svého života cítila sama. Myslela jsem si, že tím už dokázal všechno. Že takové gesto nemůže být krásnější ani odvážnější. Jenže následující ráno mi zazvonil telefon a matka té dívky mi jediným rozechvělým hlasem obrátila celý svět vzhůru nohama.
„Musíte okamžitě přijet,“ řekla tiše. V pozadí jsem slyšela pláč. Několikrát se nadechla, jako by se snažila vyslovit něco, co ji samotnou děsilo.
[...]








